Dieta pro váš šatník

ž jsem si myslela, že jsem vyléčená. Zběsile nenakupuji hlouposti ve výprodejích, neskupuji ve velkém zlevněnou asos bižuterii, jsem přesvědčená o tom, že mám doopravdy dost bot a více než rok jsem nevkročila do h&m. A že bych se vydala do obchoďáku jen tak nakupovat, to už mě pár let taky nepotkalo. Ale když jsem nedávno, během našeho zmiňovaného stěhovaní, stanula před úkolem nejtěžším, tedy vyklizením, roztříděním a zabalením obsahu mé šatní skříně, málem byl se mnou ámen. Tak tedy popořádku.

Nejdříve jsem byla nadšená. Těšila jsem se na svou novou skříň, kde budu mít dost místa. Na to, až si svetry roztřídím do poliček podle barev. Na prostor, kde se kalhotky nebudou postrkovat s podprsenkami a ponožky se k nim nebudou tlačit na návštěvu. Kde plavky budou mít svůj vlastní šuplík. No prostě úplně normální šatník, ale pokud dva roky sdílíte malou starou skříň s kamarádkou, tak si z čehokoliv, kam zběsile nemusíte komprimovat vše, včetně poslední gumičky do vlasů, radostí učůrnete.  Ale když bylo dílo dokonáno, byla jsem z toho všeho tak trochu rozpačitá. Protože jsem viděla těch patnáct hnědých svetrů v komínku a vedle čtrnáct modrých a říkala jsem si, jestli jsem probůh ještě normální. Neb, promiňte mi to slovo, jen úplný pošuk může vlastnit patnáct hnědých a čtrnáct modrých svetrů. Vážně.
Našla jsem věci, které jsem na sobě měla jednou a věci, které jsem na sobě neměla nikdy. Spoustu věcí divných a spoustu pěkných, ale nezkombinovatelných. Něco zapomenutého a znovu objeveného a něco, co by mělo být zapomenuto raději navždy. A ač jsem si myslela, že jsem vyléčená, tak až hlubina té skříně dala znát, jak moc je diagnóza vážná. Nikdy jsem nechtěla být takovým tím sběratelem, lpějícím na svých věcech více, než na lidech. Nebo bláznivou ženskou, která doma sedí na pytlech starých krámů a horách vypelichaných koček. A i tak jsem se jim přiblížila. Protože patnáct hnědých svetrů? Jako vážně?
Shodou okolností jsem nedávno na jednom zahraničním blogu četla o 5 piece french wardrobe. Možná to znáte, protože to není nic nového a možná ne, neb já jsem o tom také četla poprvé. Vlastně ani nevím, jak moc je tenhle systém autenticky frenč a jestli to není podobný paskvil, jako třeba vídeňská káva. Každopádně to ani nemusíme nazývat tak moc vznešeně. 5PFW je prostě a jen selský rozum a několik jednoduchých pravidel. Celá filosofie spočívá v tom, že pilířem šatníku jsou, samozřejmě, nepostradatelné základní kousky /kvalitní tílka a trika v neutrálních odstínech, bílá košile a malé černé, a tak dále, však to znáte/. A k nim se každou sezónu pořídí 5 nových, aktuálních, ale nadčasových a kvalitních věcí. A že máme v módním světě sezóny pouze dvě, tedy jaro/léto a podzim/zimu, koštuje to celkem 10 nových věcí za celý rok. Pár let zpět by mi to přišlo nesmyslné a kruté. Byla jsem vyznavačem toho našeho „hodně muziky za málo peněz“. Jenže ono to tak prostě nefunguje a to dílo, tedy můj šatník, je toho důkazem. Je v něm prakticky vše a vlastně nic. Není v něm nic hodnotného, ale celek stál neskutečné peníze. Ale lepším se. 5PFW /selský rozum/ říká, že Francouzky tráví víc času výběrem kvalitního nadčasového kousku, ale méně času nesmyslným bloumáním po obchodním centru se vznešeným cílem „co se mi zalíbí, to skoupím“. Že každá jednotlivá věc je stojí více peněz, ale komplexně je jejich šatník levnější, neb neobsahuje předražený odpad. Že ve výsledku je jejich šatník celkem, který má určitý smysl a styl, ukázkou kvalitního minimalismu a dobrého vkusu. A možná proto jsou tak pověstně šik.

A protože čas jsou peníze, sepsala jsem pár svých osobních pravidel do několika bodů. Něco od starších a zkušenějších, něco z mých postřehů:

1. Co už víme: Každou sezónu investice do 5 kvalitních, aktuálních, ale stále nadčasových kousků. To znamená ignoraci současných podivných trendů, jako tenisky na platformě, nebo kuriózní boom maskáčového vzoru, často doplněného o kolotočářský štras.
2. Basic se nepočítá. Spodní prádlo, ponožky a punčošky se samozřejmě nepočítají. Boty se počítají.
3. Na internetech psali, že bižu se nepočítá. Pouze dražší šperky ano. Levnou bižuterii jsem se odnaučila nakupovat, po likvidaci krabice nazelenalých prstýnků. V našem kraji českém je nevídané množství talentů, vyrábějící půvabné doplňky a šperky.Jejich práce se počítá.
4. Šatník může být obrazem vkusu a osobnosti, stejně jako bezpohlavní reklamní výlohou největších řetězců.
5. Kvalita vždy byla a bude více, než kvantita.
Here we go. Do mé sbírky aktuální pětky přistála první vlaštovka. Více o ní, jejím výběru a důvodu koupě v některém z příštích článků. A vůbec, půjdete do toho se mnou? 

Dania